Soběhrdy
5. června 2009
Požehnání Karlu Šmejkalovi
Petr Turecký
Uvítání
Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.
Dnes je 4. neděle po Trojici
Introit
Psalm 119:46 O tvých svìdectvích pøed králi budu mluvit a nebudu zahanben.
První čtení
Daniel 3:8 - 28
Druhé čtení
Matouš 10:26 - 39
Kázání
Mt nám vzkazuje:
Není žádný důvod chovat se jinak, než se choval JK. Není žádný důvod jej zapírat.
Tato slova jsou pro učedníky, navazují na jejich vyslání mezi lidi. Učedníci mají činit totéž co J – hlásat blízkost Pána Boha, jeho království, uzdravovat, přivádět mrtvé k životu. Učedníci jsou vysláni jako ovce mezi vlky. Jsou bezbranní, ale důvěryhodní. Jsou to ti, kteří se rozhodli dobrovolně jít touto cestou, dobrovolně být dobrými lidmi – obezřetní jako hadi, bezelstní jako holubice.
Není žádný důvod chovat se jinak...
Nebojte se lidí, protože lidé vám nemohou vzít víru. Nemohou, i kdyby chtěli, ujišťuje nás JK. V každé době se setkává víra s nevírou, láska s lhostejností.
Vy se ale nebojte, protože spravedlnost dojde svého naplnění, vy budete vidět skrze Krista ve světle. On je to světlo.
Verš o tom, že není nic skrytého a tajného, co bychom nemohli vidět, směřuje k opravdovosti vztahu člověka s Bohem: v přísloví čteme:
Proverbs 28:1 Svévolníci utíkají, i když je nikdo nepronásleduje, ale spravedliví žijí v bezpečí jako lvíče.
Proverbs 29:25 Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad.
Bezelstnost je totiž také poznání.
Kam byste utíkali, když vaše duše patří Bohu.
Za víru, kterou vám zvěstuji se nemusíte stydět, můžete ji zvěstovat všude ze střech. Víra je jako hřivna, která nemá být zakopaná v zemi, ale má přijít na světlo, má se rozmnožovat, tak žijte evangelium a nestyďte se za ně.
Žádný živý tvor nemůže ovlivnit ze své podstaty svůj život. Jedině Bůh život znovu obnovuje, jedině Bůh ví o nás vše. Proto se nemusíme stresovat, co a jak bude. Nemusíme si počítat vlasy na hlavě a zapomenout při tom na víru.
Nemusíme se bát. Nemusíme se taky stydět. Za J-ovu víru, za jeho učení, za život, za to, že věříme, že on je cestou, pravdou a životem.
Není žádný důvod J-e zapírat.
Snad kromě důvodu, že této cestě sami nevěříme.
Zapřít jej před lidmi znamená, že jsme jej zapřeli i před sebou. Že nejsme ochotní nechat víru působit – tak, aby přišla ke slovu. Aby mohla vůbec v našem životě promluvit.
Abychom lépe pochopili, co má J na mysli, může nám pomoci Jakubova epištola. Tam se praví:
Jakub 2, 14
K čemu je to dobré, bratři moji, jestliže někdo říká, že má víru, ale nemá skutky? Ta víra ho nemůže spasit.
(výklad dle Mrázka)
Víra je nemohoucí, pokud nemá skutky: mé echei erga. Vybaví se nám skaut. Až si uděláme bobříky, tak můžeme do nebe. Ale TOHLE JAKUB NEMYSLÍ.
Neříká, že bychom ty skutky měli dělat my, ale že se takhle hodlá předvést víra. ERGA je víc, než bobřík, kterého je třeba ulovit. Znamená taky: dát si tu práci, dát si tu námahu. Víra, která si (s námi) dá tu námahu. Dá tu práci.
Také znamená Thalasia erga – rybaření. Mořské skutky. Erga daitos – hodování – skutky hostiny.
Ve spojení s vírou – znamená prostě věření. Jakub tedy říká: co je platná víra, pokud ji nepoužíváš k věření?
Jakub tedy neříká, že bychom víru měli nějakými skutky dokazovat (aby nám v nebi uvěřili) nebo dokonce doplňovat. Říká jen, že aby nám víra vůbec k něčemu byla, musí dostat šanci. Musí být puštěna do skutečného (skutek!) života.
Pokud máme víru doma ve vitríně, těžko nás může spasit.
Jakub nemluví o plnění skutků, ale o konfrontování víry se skutečným životem. Pokud máme víru zavřenou do kostela – a ve skutečném životě jí moc nedůvěřujeme, pak nemá šanci se tam osvědčit.
Nechat víru, aby nám mohla mluvit do života. K tomu nás chce J v Mt evangeliu povzbudit.
Povzbudit, abych spolu s Kristem, uzdravoval nemocné, abych povolával znovu k životu. Abych nesl v sobě zvěst, že J nepřišel proto, aby přinesl skvělé učení, ale proto, aby spasil svět.
J své slovo vyostřuje. Nelze se v tomto zápase spoléhat na nikoho. Ani na rodinu. Naráží tu na největší příběh víry: vyjití Abrahamovo. Abraham opustil rodinu a vyšel. Ztratil všechny jistoty, aby následoval svého Boha. Podobně jako vyjití z Egypta byla naprostá ztráta jistot. Člověk mnohé ztrácí, ale mnohé dostává: zaslíbení nové rodiny, nové země, nového smyslu života, nového života.
J neříká: dávám vám metodu spásy, kterou když splníte do puntíku, budete spaseni: jsi-li mne hoden, zapomeň na rodinu. Není to sektář.
Fanatismus obrací lidi do sebe. Obrací své vyznavače proti všem, kteří jsou mimo.
J říká opak. Vzpomeňme na jeho podobenství: Budete bezbranné ovce mezi vlky, buďte bezelstní z vlastního moudrého rozhodnutí. Jďete mezi lidi, uzdravujte je, ohlašujte jim, že je Bůh miluje atd. A za to budete pronásledovaní a budete trpět. Svůj život ztratíte, ale věčný život naleznete.
To není návod k fanatismu.
To je povolání k naplněnému životu.
Abraham vyšel, protože věřil víc Bohu, než zajištění rodinné tradice. Taky musel zapomenout možná na vysněný život v blahobytu zajištěném generacemi jeho předků. Tento život obětoval, když vyšel.
Ilustraci k tomu nám dává evangelista Mk, když vypráví, že za J-em dorazili jeho příbuzní: matka a bratři.
J odpověděl: kdo je má matka a mí bratři?
Jinými slovy: kdo následuje tohoto mesiáše, může se odcizit vlastní rodině, stejně jako se své rodině odcizil Abraham.
Ale není to metoda, návod. Evangelium chce říci, že J je důležitější, než všechno ostatní.
Boží vůle je pro Ježíše víc, než přání příbuzných .. Evangelista chce tímto příběhem ukázat, že zpřízněnost ducha je víc, než zpřízněnost krve.
Je moje matka a břatři venku? Tak ať vstoupí dál, do kruhu, který je širší a sahá hlouběji, než kruh rodinný.
Každý, kdo plní vůli Boží, je mým bratrem, mou sestrou, mou matkou.
Žít vírou a z víry, to v mnoha případech znamená zapřít sám sebe. Čili – pustit víru ke slovu – na úkor mnohdy vlastním tužbám a přáním.
Někdo by si mohl myslet, že zapření sama sebe musí znamenat nějaký velký čin – odchod do kláštera apod. Taková myšlenka by ale právě vedla k onomu odstrašujícímu skutkaření. Milost a víru si přece nejde zasloužit.
Každodenní život víry dokonce nemusí mít ani na první pohled náboženskou povahu.
Život bohabojný je sám o sobě totiž v různých dobách vždy provokativní a většinou přináší nepochopení až odsuzování od většinové společnosti.
Příklad z nedávné doby:
proč jsi nemlčel? Proč jsi se ho zastal? Vždyť jsi ohrozil svou rodinu!
Proč jsi se za toho režimem odsouzeného modlil nahlas? Vždyť tě za to vyhodí ze školy!
Příklad z dnešní doby:
On je divnej! Představte si, on chodí pomáhat do hospicu!
Lidi už dneska neví, co by dělali!
Kolega svému kolegovi podnikateli:
tys to prodal za míň tomu prvnímu, protože byl první?
Tys nevyužil lepší nabídky a nějak to s tím prvním nezašolíchal?
No, nevim, jak dlouho s náma můžeš pracovat.
Mám kamaráda, vystudovaného teologa a věřícího člověka, který pracuje v obchodní sféře, kde se točí poměrně velké peníze a on při každém pohovoru, který nedávno dělal, když usiloval o práci v oboru, musel zdůraznit, že se musí zaměstnavatel připravit, že bude jednat čestně.
Tento člověk je ochoten a věřím jak ho znám i schopen, firmu a vynikající plat opustit ihned, když ho budou nutit do lživého jednání – které by ovšem pomohlo firmě.
Bohabojný život ve společnosti vyžaduje oběti.
J-ovo slovo o nesení kříže nás posouvá ještě dál, přímo nás odkazuje k J-ovu utrpení i ke sv. VP.
Věřící člověk je ujištěn, že naše solidarita s trpícími nás přibližuje Kristu. Jsou to Kristovy rány, které nám dávají vidět všechny trpící v Kristově jménu. Všechny, kdo se nenechali vtáhnout do hry tohoto světa - násilí a zloby – kteří si vyprali roucho v Beránkově krvi.
Ti budou slavit večeři s Beránkem a zpívat novou píseň: Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě – protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi se všech kmenů, jazyků, národů i ras.
J byl vzkříšen, aby nás volal k pokračování svého díla odpouštění a uzdravování.
Hospodine, ty jsi nás spasil, vykoupil, uzdravil,
tvůj Syn nás povolává, aby v nás
ožívala víra, aby mezi námi rostlo tvé
království
pokoje, naděje, lásky
děkujeme ti, že můžeme být tvoji
Amen
Poslání
2 Timoteovi 2:11 Věrohodné je to slovo: Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním i žít.
12 Jestliže s ním vytrváme, budeme s ním i vládnout. Zapřeme-li ho, i on nás zapře.
13 Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.